Běžný byt a překvapivé snímky

Mobilní záblesk od GlareOne

Zima v Polsku, pokud vynecháme naše krásné hory, je hotová tragédie. Slunce svítí jednou týdně, krajina připomíná scény ze seriálu „1670“ – bláto a holé větve. A k tomu je už po čtvrté odpoledne tma – vysněné podmínky každého fotografa, že?

Když přijdou první říjnové chladné dny, začínám odpočítávat čas do podzimně-zimních cest na jih, protože vím, že to budou jediné šance na focení venku. Jenže nějak musím fungovat i během těch dlouhých měsíců a fotit, abych nevyšel ze cviku. Jedna možnost je zavřít se ve studiu, druhá – pronajímat si apartmány. Je to vždy něco jiného než další den ve studiu.

Mnoho fotografů má ale s tímto typem focení problém – vezmou si jednu lampu s deštníkem a svítí bílým světlem, zapomínajíce na trojrozměrnost scény a na to, že světlem se dá vytvářet atmosféra. Výsledek? Fotky na pohovce při 1/200 s, f/4, ISO 100, zalité plochým bílým světlem – a to není absolutně nic zajímavého.

Podle mého názoru jsou session v apartmánech opravdu zajímavou výzvou a skvělým způsobem, jak si odpočinout od klasického studia – jen je potřeba k nim přistoupit chytře, s přípravou a jasným nápadem.

Začátkem února uvedla značka GlareOne na trh řadu mobilních světel, takže jsem se rozhodl je otestovat v typických podmínkách zimní session. Vzal jsem celý set do malého domku a vžil se do role typického fotografa v Polsku, abych se popral s tímto typem focení. Ale vezměme to pěkně od začátku.

GlareOne – nová řada akumulátorových zábleskových světel

Se značkou GlareOne spolupracuji od jejího vzniku. Když vedení převzal Marcin Woźniak, začaly pod touto značkou vznikat opravdu zajímavé produkty – například světla Vega 400 nebo Antares 600, která jsou podle mě jednou z nejzajímavějších studiových možností v tak nízké cenové hladině. Skvělé jsou i softboxy řady Pro, ale až donedávna firma nenabízela žádné zábleskové světlo, které by bylo možné vzít s sebou do terénu. A podle mě je nejlepší budovat celý zábleskový systém na produktech jedné značky, aby bylo vše plně kompatibilní.

Právě na začátku února, krátce po mé session, GlareOne oficiálně představilo celou řadu nových produktů – včetně tří reportážních blesků, jednoho mobilního světla s výkonem 200 Ws, dvou nových odpalovačů a kompletní sady příslušenství k těmto novinkám.

To, co nové blesky spojuje, je plná podpora TTL a HSS – tedy automatické měření záblesku a bezproblémová synchronizace až do času 1/8000 s. Každý blesk je napájen dedikovaným akumulátorem, nikoli tužkovými bateriemi, což znamená více záblesků na jedno nabití a rychlejší dobíjení.

Zajímavé je, že jak reportážní blesky, tak nové odpalovače mají inovativní patici, která obsahuje kontakty podporující systémy Canon, Nikon, OM-System, Fujifilm a Lumix, a přitom zůstává plně kompatibilní – v menu stačí jen vybrat systém, se kterým má dané zařízení pracovat. Skvělá věc!

Pouze Sony má kvůli odlišné konstrukci patice svou vlastní verzi. Podívejme se tedy blíže na konkrétní produkty.

Apus

Tato řada otevírá linii novinek. Zahrnuje dva modely – 48 a 80, přičemž čísla označují výkon ve watsekundách. Oba blesky jsou vybaveny klasickými obdélníkovými zábleskovými trubicemi a nabízejí plnou bezdrátovou konektivitu – mohou sloužit jako klasické reportážní blesky na patici fotoaparátu, ale také jako odpalovače nebo vzdáleně spouštěné jednotky.

Apus 48 má monochromatický dotykový displej, zatímco Apus 80 nabízí klasické ovládání pomocí tlačítek na těle. Model 80 má navíc modelovací světlo umístěné ve spodní části těla.

Nejdůležitější ale je, že uživatelská rozhraní všech nových zařízení jsou opravdu přehledná a snadno ovladatelná.

Botis

Tato řada zahrnuje dvě zcela odlišná světla – model 80 a 200, přičemž čísla opět označují výkon ve watsekundách. Botis 80 je reportážní blesk, ale na rozdíl od řady Apus je vybaven kulatou hlavicí, která rovnoměrněji rozptyluje světlo. Na zadní straně se nachází velký dotykový displej.

Zpočátku jsem k němu přistupoval s jistou skepsí, ale po prvních snímcích můžu říct, že rozhodně není čeho se obávat – rozhraní je velmi přehledné a displej reaguje rychle. Velkým plusem je i intuitivní volba funkcí blesku, ke které se dostanete stisknutím tlačítka Home.

Lampa je navíc vybavena modelovacím světlem umístěným přímo u výbojky. Opravdu poctivý reportážní blesk!

Model Botis 200 je už úplně jiné světlo – nelze jej nasadit do patice fotoaparátu a je určený k použití na stativu s různými modifikátory. V základní výbavě má malý reflektor s gridem a magnetickým uchycením pro gelové filtry.

Pokud chcete používat větší modifikátory, je potřeba sáhnout po B-Gripu (součást balení), tedy adaptéru pro montáž příslušenství s bajonetem Bowens – například reflektorů, softboxů nebo optických snootů. Mimochodem, pomocí stejného držáku lze tato příslušenství přizpůsobit i pro ostatní mobilní světla z řady.

Samotné světlo je opravdu lehké – váží jen něco málo přes jeden kilogram, což je při výkonu 200 Ws skvělý výsledek. Akumulátor vystačí na 450 záblesků při plném výkonu a dobití na maximum trvá pouhých 1,3 sekundy – to jsou opravdu výborné parametry.

Důležité je, že Botis 200 má klasickou, kulatou, odkrytou výbojku, takže bez problémů zvládne rovnoměrně vyplnit i větší modifikátory. Modelovací světlo je velmi užitečné, zejména při práci v tmavších místnostech nebo při použití optického snootu.

Lynx a Polaris

V nabídce se objevily také nové odpalovače – a to mě opravdu potěšilo, protože i když dosavadní Flash RC byl v pořádku, práce s více skupinami nebyla příliš pohodlná. Nová řešení nabízejí plnou podporu TTL i HSS.

Lynx je jednodušší a levnější, ale díky většímu počtu tlačítek na těle je jeho ovládání opravdu pohodlné. Navíc má na horní straně přenesenou aktivní patici, takže na něj lze nasadit další zařízení, a může sloužit i jako přijímač pro spouštění světel jiných výrobců (ovšem bez přenosu automatických funkcí).

Polaris je podle mého názoru jedním z nejzajímavějších produktů. Jeho unikátní vlastností je naklápěcí tělo – podle toho, jak pracujete, lze odpalovač nastavit svisle, pod úhlem 45 stupňů nebo úplně naležato, rovnoběžně s objektivem. Díky tomu se vždy pohodlně ovládá.

Rozhraní je velmi přehledné a snadno ovladatelné. Tlačítkem skupiny měníte její režim záblesku, zatímco čtyřsměrný ovladač slouží k nastavení výkonu, ovládání zvukové signalizace a modelovacího světla.

Když už tedy znáte všechny novinky, můžeme se pustit do naší session!

Nápad – tím to všechno začíná

Už na začátku jsem zmínil, že fotograficky to u nás není jednoduché, zvlášť v zimě. Když mi zavolal Marek, marketingový manažer GlareOne, a představil mi nové produkty s návrhem spolupráce, věděl jsem, že musím vymyslet takovou session, která tyto novinky opravdu prověří v praxi.

Session ve studiu? Jasně, to by šlo bez problémů, ale tam se lépe uplatní Antares a Vega. Focení venku? Rád, ale ne v únoru při dvou stupních nad nulou. Další zajímavá místa, jako třeba architektonický showroom nebo kadeřnický salon, kde jsem už materiály pro GlareOne fotil? Taky skvělý nápad, ale mám pocit, že většinu podobných míst ve Wrocławi už mám nafocenou, a navíc přístup k nim není tak jednoduchý jako prosté pronajmutí domku nebo apartmánu přes Booking či Airbnb.

Odtud se zrodil můj nápad vžít se do role fotografů, kteří často realizují apartmánové session – na internetu vídám spoustu inzerátů fotografů a modelek, kteří hledají spolupráci právě na takových foceních. Na druhou stranu ale také často vidím výsledky a většina z nich má k dokonalosti daleko – chybí jim nápad nebo péče o detaily. Takové interiéry navíc nebývají jednoduché – často jsou dost stísněné, někdy s kýčovitými doplňky, a fotit na pozadí radiátoru nebo televize taky není zrovna ideální. Když k tomu přidáme nevýrazný styling a světlo ze speedlightu s deštníkem, je to spíš recept na neúspěch než na úspěch.

Při hledání místa pro naši session jsem narazil na malý domek u jezera Nyskie. Protože při přípravě materiálu vždy potřebuji trochu víc prostoru a techniky, vybral jsem domek o rozloze 55 m², z čehož jeden pokoj jsem využil jako sklad vybavení – dobrý nápad, protože na samotném place pak opravdu zůstane jen to, co je potřeba.

Chtěl jsem minimalistický interiér – a myslím, že jsme vybrali dobře. I když se v tom malém pokoji objevily tři lampy, k tomu modelka a kameraman s gimbalem, bylo to dost natěsno. Ale vlastně to bylo ku prospěchu věci – složitější podmínky mě donutily být kreativnější. Nejzajímavějším prvkem celého domku byla stěna nad pohovkou – obložená dlaždicemi a umístěná v nejvyšší části stavby, takže svých víc než pět metrů výšky dodalo širokým záběrům pocit vzdušnosti.

Ještě předem jsem měl jasnou představu, co chci dělat – z každé session se snažím vytěžit maximum, takže ať už fotím cokoliv, vždy si dávám cíl minimálně tři stylingy a tři světelné setupy. Stejně tomu bylo i tentokrát. Před každým focením si připravuji moodboard, který určuje směr celé session a ukazuje týmu, co mám v hlavě. I pro mě je pak jednodušší vše si poskládat podle obrázků než jen na základě textu.

Ke spolupráci jsem přizval Olu Kiecko, se kterou pracuji už delší dobu na různých projektech a bez váhání můžu říct, že patří k těm nejlepším spolupracím – Ola je vždy plně nasazená, dochvilná a prostě odvede skvělou práci! Se svou ženou Amelií jsme pak dali dohromady stylingy – měly ladit s atmosférou světla a myslím, že jsme to trefili. Ale nebylo to jen o oblečení – klíčovým prvkem byl i fakt, že každý účastník session musí „hrát“ svou roli. Nedokážu si představit, že bych tu fotil s nezkušenou modelkou v jedněch puntíkatých šatech.

Ostatní klíčový prvek byl samozřejmě světlo – to mělo určovat atmosféru a hrát hlavní roli. I když jsme měli fotogenické, ale technicky náročné místo, dobrou modelku a promyšlené stylingy, stačilo by udělat klasickou chybu – třeba jen poslat blesk do stropu „aby bylo světlo“ nebo všechny záběry řešit horním bočním světlem – a kouzlo by zmizelo.

Už dlouho před focením jsem měl připravený základní plán, jak chci světlo postavit. Samozřejmě jsem si nechal prostor na improvizaci, protože když člověk nikdy nebyl v daném interiéru, nedá se naplánovat vše od A do Z. A opravdu – u posledního setu jsem udělal výraznou korekci oproti původní představě.

Teď se můžeme podívat na konkrétní světelné setupy – věřím, že pro vás budou inspirací a že si na ně vzpomenete při přípravě vlastní session v apartmánu nebo domě.

Západ slunce – můj favorit!

Od chvíle, kdy spolupracuji s Piotrem Kucem ze Stajnia Studio, jsem si zamiloval svícení přes okna. Jeho ateliér je v přízemí a v jedné části je přirozeného světla jen minimum, takže při mnoha foceních prostě postavím světlo ven na ulici a dělám „západy slunce“ klidně celý den. Věděl jsem, že toto bude jedno z osvětlení, které chci při naší session rozhodně použít.

Takové řešení samozřejmě vyžaduje buď apartmán v přízemí, dům, nebo velkou terasu – na to je dobré myslet při výběru lokace. Optická projekční hlava (strumienica) může být dobrá náhrada, ale z mých zkušeností v malých interiérech, i se širokým 40° objektivem, bude promítaný obraz spíše příliš malý.

Tady samozřejmě vždycky přichází otázka na potřebný výkon světla pro takové focení – a stejně jako vždy odpovídám: „záleží na tom“. Je třeba přizpůsobit sílu možnostem, protože pokud bych chtěl prorážet zábleskem z velké vzdálenosti během slunečného dne, pravděpodobně bych potřeboval generátor s výkonem 2400 Ws nebo ještě silnější.

K tomu si mnoho lidí neuvědomuje další dva aspekty – použitý modifikátor a vzdálenost. Nebudu tu zacházet do detailů, ale například dobrý reflektor může přidat až 2 EV výkonu, zatímco softbox zhruba 2 EV ubere. Samozřejmě charakter světla bude zcela odlišný, ale jde mi jen o představu a referenční bod.

Při simulaci západu slunce při focení je potřeba pamatovat na to, že čím dál bude světlo umístěné, tím lépe – rozdíl v množství světla u okna a v hloubce místnosti bude totiž minimální. Tady se uplatňuje zákon převráceného čtverce.

Co jsem si tedy vzal s sebou, abych takového efektu dosáhl? Velmi důležitý je stativ – čím vyšší, tím lepší. Na druhou stranu, vyšší stativ je těžší a hůře se převáží. Kdybych vzal například GlareOne Heavy Glide, asi by se mi polovina ostatních věcí nevešla do kufru. Naštěstí má GlareOne v nabídce model Stork 395 – opravdu vysoký stativ, který je po složení jen o něco větší než model 295. Samozřejmě jeho stabilita se nemůže rovnat zmiňovanému Heavy Glide, ale čím lehčí sestavu na něj umístíte, tím víc vám odpustí. Každopádně je nutné pamatovat na zatížení stativu – to je naprostá nutnost!

Jako hlavní světlo jsem použil Botis 200 a přes B-Grip jsem na něj nasadil dlouhou reflektorovou nástavec Longbow, který koncentruje světlo do úhlu 45°. Díky tomu, i když lampa stála dobrých 15–20 metrů od domku, neosvětloval jsem polovinu rekreačního areálu, ale poměrně přesně mířil jen na něj.

A odkud se vzal ten zlatavý nádech světla? Tady pomohly korekční filtry – tentokrát jsem použil 1/4 CTO, který světlo lehce oteplil a vytvořil tak efekt zapadajícího slunce. Navíc jsem ho zkombinoval s poměrně teplým nastavením vyvážení bílé přímo ve fotoaparátu.

A co se týče výkonu a expozičních parametrů? Tady skvěle platí zásada: čím je venku tmavěji, tím méně výkonu potřebujeme. Fotit jsem začal na začátku modré hodiny, takže rozhodně nebylo světlo jako ve dne. Moje nastavení expozice bylo 1/100 s, f/2, ISO 400, což mi umožnilo zachytit trochu okolního světla a nebe mělo krásně sytou, hlubokou barvu.

Pak jsem zapnul lampu a nastavil ji jen na 1/4 výkonu, tedy přibližně 50 Ws, což znamená, že v těchto podmínkách by to zvládly i menší reportážní blesky! Klíčové jsou zde právě poměry mezi okolním světlem a bleskem a použití koncentrujícího modifikátoru.

Upřímně jsme neměli moc prostoru na experimenty, protože místnost, kde jsme fotili, byla malá. Přesto jsem fotil jak proti světlu, tak se světlem v zádech, a využil jsem i okenní rámy k vytvoření stínů na Olze. Několik minut focení – a hotovo!

Tvrdý záblesk – někteří ho milují, jiní naprosto ne

Světlo namířené přímo na modelku připomíná atmosféru snímků z malých kompaktů z minulých let. Po dlouhou dobu bylo považováno za něco laciného, ale postupně se vrací do módy. Je to jako s módou obecně – když jsme byli puberťáci, všichni nosili boty Puma Speedcat, které se rychle staly totálním trapasem, a dnes se opět vracejí. Trend tvrdého záblesku se vrací v mnoha oblastech fotografie – od módy přes svatby – a stojí za to tuto techniku znát.

Je tu ale jeden háček – délka stínu.

Když fotím na šířku a mám blesk nasazený na sánkách, je všechno v pořádku, protože stín se hezky schová za modelku. Když ale fotím na výšku, stín se bohužel objeví vedle fotografované osoby a podle mého názoru to nevypadá špatně, ale mohlo by to vypadat lépe. Když dělám takové fotky, jednoduše sundám blesk ze sáňek, nasadím rádiový odpalovač a držím v jedné ruce fotoaparát a v druhé blesk – těsně nad objektivem. Ano, není to nejpohodlnější, zvlášť když fotoaparát váží skoro 2,5 kg, ale takové focení stejně netrvá celé hodiny.

V tomto nastavení jsme udělali několik fotek jak u obložené stěny, tak i na pozadí kuchyně. Tento typ fotografie má rád trochu nepořádku, méně zjevné kompozice a více širokoúhlých záběrů. Co se týče parametrů – zde jsem úplně potlačil okolní světlo použitím času 1/200 s, clony f/4 a ISO 100. Blesk Botis 80 jsem nastavil do režimu TTL – to je nejlepší volba u takových snímků, protože obvykle pracujeme poměrně dynamicky – jednou jsme blíž, jindy dál od modelky, takže tento systém dělá zázraky a u každého záběru automaticky nastaví správný výkon záblesku. Jediná škoda, že po odpálení blesku se na něm nezobrazuje použitý výkon. Takové fotky je nejlepší dělat blesky s kulatou hlavou v nejširším nastavení zoomu – nejhezčí rozložení světla, rovnoměrný přechod přirozené vinětace a bez viditelného vzoru Fresnelovy čočky. Tady se Botis 80 osvědčil na jedničku!

Budujeme atmosféru se 3 blesky

Vrátím se znovu k začátku svého článku – mnoho fotografů vezme jen jeden blesk, posadí modelku na pohovku nebo k stolu a zcela spoléhá na takové světlo, čímž úplně zabije charakter místa. Začínající fotografové často takové prostory vnímají jako ateliér, aniž by přemýšleli o více plánech nebo o tom, jak vypadá pozadí. Moje poslední snímky právě ukazují, že i když znovu využijeme tu samou stěnu, může vypadat úplně jinak než v předchozích setech. Ola si oblékla elegantní, lesklé šaty a stáhla vlasy – chtěl jsem, aby celek působil trochu noblesněji. Věděl jsem také, že začnu portréty.

Můj původní záměr byl použít 3 blesky s teplými filtry, včetně teplé protisvětelné lampy – na Apus 80 jsem nasadil PRO Reflector s gridem a filtrem 1/2 CTO. Výsledek nebyl špatný, ale celé interiér mi příliš mizel ve stínu. Jak jsem tedy nakonec celé osvětlení postavil?

Začněme tím, že večery doma si spíše spojujeme s teplým, příjemným světlem než se sněhobílou bílou. Ostatně i u mě doma mají večer všechny lampy, u kterých trávíme čas, teplotu mezi 1500 a 2000 Kelvinů. Mým hlavním světlem byl blesk Botis 80 umístěný v B-Gripu spolu s filtrem 1/4 CTO. Na něj jsem nasadil softbox Octa Pro 120 cm a přidal k němu grid – díky tomu jsem získal měkké, teplé a směrované světlo.

Celý záběr jsem nastavil tak, abych získal co největší vzdálenosti mezi plány – díky tomu mohu počítat s rozostřením pozadí. Kromě toho osvětluji každý prvek zvlášť.

Druhým světlem byl Botis 200, rovněž s B-Gripem a Spotlight PRO 40° s filtrem CTO a gobo ve tvaru žaluzií. Nejlepší by bylo, kdyby objektiv ve snootu byl ještě širší, nebo kdybych měl prostor pro odsunutí projekční hlavy, ale jak už jsem zmínil – pracoval jsem ve skutečně malém prostoru. Toto světlo vytvořilo za Olou na stěně vzor, který dodal záběru trojrozměrnost.

Třetím světlem byl Apus 80 v dalším B-Gripu se dvěma filtry CTB. Toto světlo bylo namířeno na stěnu a strop, čímž vytvořilo chladné výplňové osvětlení, které podle mého názoru dobře doplnilo interiér a dodalo mu noční charakter.

Pak jsem samozřejmě všechno poskládal dohromady a udělal sérii portrétů, ale byla by škoda využít toto nastavení jen pro blízké záběry. Po portrétech jsem poprosil Olu, aby si stoupla na stůl, což jí dodalo trochu monumentálnosti. Navíc jsem tak v záběru neměl pohovku a mohl jsem lépe ukázat výšku místnosti.

U širších záběrů se bohužel vzor ze snootu zmenšil, ale s tím už jsem nic nenadělal. Samozřejmě, když Ola stála na stole, zvedl jsem každé světlo tak, abych zachoval stejný charakter osvětlení jako u portrétů.

Na závěr pár slov

Jak vidíte, i s opravdu malým a na první pohled nepříliš zajímavým prostorem pro focení lze během pár hodin vytvořit několik úplně odlišných atmosfér fotografií. Stačí jen pamatovat na to, že každý prvek je zodpovědný za úspěch celé session, a proto je tak důležitá příprava předem.

Kdybych si pronajal takovou chatu, vzal jednu lampu a deštník a modelkou byla dívka bez zkušeností, která by si přinesla tašku pomačkaného oblečení, fotky by pravděpodobně skončily v koši.

A co se týče techniky – obstála opravdu dobře! Fandím GlareOne, protože nabízí zajímavé produkty za velmi dobré ceny. Skvělé je, že nyní doplnili studiové lampy i o akumulátorové, díky čemuž mohou fotografové budovat systém blesků právě na jejich produktech. Výhodou nových lamp je napájení z akumulátorů, režimy TTL a HSS, univerzální patice a výborná mobilita. A díky použití B-Gripů lze nasadit většinu populárních Bowens příslušenství, takže při takové session, jako byla tato, jsem jejich potenciál využil naplno.

Další velké plus si zaslouží velmi pohodlný odpalovač Polaris, díky němuž je ovládání více světel hračka, a jeho sklopná konstrukce zajišťuje, že se osvědčí v mnoha typech fotografie.

Na závěr je třeba zmínit i ceny, které jsou opravdu dobře nastavené – lampy se pohybují mezi 700 a 1700 zł a příslušenství, zejména řady Pro, má opravdu skvělou kvalitu. Myslím, že GlareOne má produkty pro lidi, kteří si cení dobré kvality, ale jejich rozpočet jim neumožňuje sáhnout po řešeních od Elinchromu či Profoto. Jsou to prostě velmi dobré produkty za velmi dobré ceny.

Tak kdy plánujete svou vlastní apartmánovou session?

Jakub Kaźmierczyk – profil autora

Jmenuji se Kuba Kaźmierczyk a už více než 10 let se profesionálně věnuji fotografii. Je to něco, co mě provází každý den během mých zakázek, ale také ve volném čase. Snažím se být univerzálním fotografem, a proto v mém portfoliu najdete snímky z mnoha různých oblastí fotografie. Komerčně pracuji především pro firmy, pro které vytvářím fotografie do reklamních kampaní – spolupracoval jsem mimo jiné se značkami Renault, Dacia, Lexus, Grycan, Pizza Hut, KFC, Burger King, Eurobank, Shopee, Acer, Olympus a mnoha dalšími. Fotím interiéry, produkty, lidi i kulinářství. Po pracovní době se realizuji v portrétní a módní fotografii – to mi přináší největší radost a spokojenost, zvláště při tvorbě promyšlených setů se zajímavými stylizacemi. Čím dál častěji sahám po analogových fotoaparátech, díky nimž mám pocit návratu ke kořenům. Rád si dávám výzvy a zkouším nové věci – například podvodní či dronovou fotografii. Během četných cest zachycuji pulzující život měst, fotím krajiny, jídlo nebo místní obyvatele.

Mou druhou doménou je fotografické vzdělávání – jak naživo, tak na internetu. Aktivně spravuji sociální sítě, natáčím videa na svůj kanál na YouTube a podílím se na tvorbě vzdělávacích materiálů pro platformu eduweb.pl. Již nějakou dobu rozvíjím fotografickou sekci platformy ahoy.so, což je komunita fotografů, pro kterou vytvářím množství fotografických návodů. Vedle toho vedu také živé přenosy, během nichž fotím, edituji snímky nebo radím v oblasti podnikání.

Spolupracuji také s mnoha firmami z fotografického oboru, které jsou lídry ve svých kategoriích. Vzájemná podpora a uznání mé práce jsou pro mě nesmírně důležité, a právě díky nim mohu připravovat materiály z focení a ukazovat praktické využití techniky. Samozřejmostí je spolupráce s Peak Design a dále s takovými značkami jako GlareOne, Canon, OM-System, Eizo, Wacom, Manfrotto, Acer, Nvidia, WD či Sandisk.

Čtěte více článků

Inspirace